Hedvábí je krásná a oblíbená látka, která je ale hodně náročná na péči. Málokdo však ví, co vše stojí za její výrobou. Pod pojmem přírodní hedvábí si většina z nás představí ekologický cruelty free materiál, ale není tomu tak! Výroba přírodního hedvábí bývá často kritizována, protože je hodně neetická.

Přírodní hedvábí pochází z Číny a první zmínky najdeme už od 3. tisíciletí př.n.l. Podle původu vláken se rozlišují dva základní typy přírodního hedvábí, a to morušové hedvábí, které pochází z kokonů bource morušového, anebo divoké hedvábí, které pochází z jiných druhů motýlů a jejich zámotků. Látku je také možno rozlišovat dle kvality příze. V oděvním průmyslu je také hojně využívané umělé hedvábí, které se vyrábí z viskózy, polyesteru, acetátové nebo měďnaté vlákniny.

Morušové hedvábí

Morušové hedvábí, neboli pravé přírodní hedvábí, se vyrábí ze zámotků motýla bource morušového. Vlákno z jednoho kokonu je více než 1 km dlouhé a je v jednom kuse, tzv. "nekonečné". Housenky tohoto motýla se krmí morušovými listy a až dosáhne požadované velikosti, zakuklí se a vytvoří kokon. Tyto kokony se následně posbírají a vytřídí a nakonec se vyvaří v horké vodě, aby se zbavily nečistot. Bohužel housenky při tomto procesu v kokonech umírají a proto je tato výroba často kritizována.

Existuje i hedvábí označované jako Ahimsa (tzv. mírumilovné), kdy housenky zůstávají živé, tzn. kokony se zpracovávají až po vylíhnutí motýla. Tato metoda však není u výrobců oblíbená, protože housenka kokon prokouše, dojde tedy k porušení vlákna a celá výroba je méně výnosná.

Divoké hedvábí

Kromě bource morušového v přírodě najdeme i další motýly, ze kterých lze také vytvořit hedvábná vlákna. Tato vlákna někdy bývají tužší a mohou mít méně výrazné barvy, protože nejsou schopna absorbovat tolik barviva, jako morušové hedvábí. Mezi nejznámější druhy divokého hedvábí patří Muga, Eri a Tussahové hedvábí.

Gréžové, buretové a dupionové hedvábí

Gréžové hedvábí je označení pro nejvyšší kvalitu příze. Buretové hedvábí vzniká zpracováním zbytků z kokonů, které vznikají při výrobě. Dalo by se říct, že se vyrábí z hedvábného "odpadu". Tyto zbytky se spřádají podobně jako vlna či bavlna. Výsledná látka má stejné vlastnosti jako pravé hedvábí, akorát je méně lesklá a její výhodou je menší náchylnost k poškození. Dupionové hedvábí pochází ze zámotků bource morušového, ale zpracování vláken je jiné než u pravého morušového hedvábí. Používají se na něj dvojzámotky, tzn. dvě housenky se zakuklí vedle sebe. Není tedy možné celé vlákno odmotat bez přetržení, příze pak nemá jednotnou tloušťku a látka obsahuje tzv. nopky.

Při koupi přírodního hedvábí hrají velkou roli i certifikáty. I když se jedná o přírodní materiál, při úpravě bývají použité různé syntetické látky, na které je nutno dát si pozor. Certifikáty označují, jak bylo prováděno bělení, čištění či barvení. Doporučujeme omrknout certifikáty OTEX anebo GOTS. Při nákupu oblečení ze zahraničí je důležité dát si pozor, z čeho je vlastně kousek ušitý. Označení "silk" se totiž používá pro jakoukoliv splývavou látku. Pokud není materiál označen jako "100 % natural silk", nejspíš se nebude jednat o přírodní hedvábí.

Umělé hedvábí

Jedná se o imitaci přírodního hedvábí, kterou poprvé vyrobil v roce 1884 Hilaire de Chardonnet. Nejdříve se umělé hedvábí vyrábělo z viskózy, v současnosti je oblíbený i polyester anebo acetátová vlákna. Umělá vlákna jsou lesklá, příjemná na nošení, splývavá a chladivá. Jejich velkou výhodou oproti klasickému hedvábí je menší náchylnost na poškození.

Acetátové hedvábí je strukturou velmi podobné tomu přírodnímu. Jedná se o chemické vlákno, které je však na přírodní bázi. Vzniká jako sloučenina celulózy s kyselinou octovou, která se přeměňuje na acetátovou celulózu. Oproti pravému hedvábí je acetátové lehčí, vzdušnější, méně náchylné k poškození a více odolné skvrnám, což je obrovská výhoda. Výhodou této látky je i její nemačkavost. Praní se doporučuje ruční anebo v pračce na šetrný program.